Chorvatsko Škodou 120

Do Chorvatska k moři jezdí naše rodina od doby, kdy jsme s bráchou ještě nosili pleny (samozřejmě látkové). Nevím jak vás, ale mně při vzpomínce na naše první dovolené krom úsměvu na tváři poleje i studený pot (za rodiče). Do dneška nechápu, kde na ty každoroční letní přesuny brali energii a trpělivost.

Tady je naše rodinná rekreační evoluce:

Rok 1989

Ubytování: látkový stan „Áčko“

Datum: 11. 7. 1989, dopoledne

Místo: Baška Voda, kemp Baško Polje

Dovolená Chorvatsko – r. 1989

To je pech! Už druhý den nám prší. Obvykle u moře není déšť tak vytrvalý, ale co se dá dělat. V poledne už tátovi nezbývá, než sehnat lopatu a začít kopat kolem našeho vypůjčeného látkového stanu ve tvaru písmene A strouhu – v levém horním rohu už těžce zatéká.

Od mámy jsme s bráchou dostali striktní zákaz dotýkat se stěn stanu (pak totiž teprve začne pořádná potopa). Asi tušíte, jak to dopadlo a jak se pak taky pěkně červenaly naše zadky.

Dovolené pod stanem (tedy pod těmi, které se tenkrát daly sehnat) zkrátka nebyly nic moc. Uvnitř tma jak v důlní šachtě. Místa pro dvě neustále se pošťuchující děti, dva rodiče a zavazadla bylo stejně málo, jako v té 120cítce, kterou jsme se na místo dovolené celou noc a den kodrcali (tenkrát ještě nebyla dálnice). Jako děti jsme si to samozřejmě báječně užívali a vše bylo náramné dobrodružství. Pochybuju ale, že to takto vnímali i naši rodiče…

Rok 1995

Ubytování: karavan „Treska“

Datum: 15. 8. 1995, pozdní odpoledne

Místo: Poreč, kemp Bijela Uvala

Dovolená Chorvatsko – r. 1995

V ohromném kempu si pronajímáme rovnou celou parcelu s výhledem na moře. To je flek panečku!

Sousedi ze západního Německa (v nejnovějším modelu 5ti metrového ladného karavanu s Mercedesem) se nestačili divit. Za jedno odpoledne vedle nich na plácku krom „nového“ auta (Lada) a starého karavanu vyrostl ještě také po domácku dělaný přístřešek (rozuměj: každý pes, jiná ves), venkovní sprcha, zástěna na přenosné WC, velký nafukovací člun, rybářské potřeby, bráchův nový stan a další množství nutných „vychytávek“ pro dovolenou snů.

Více místa v autě i v pojízdném domečku znamenalo i možnost vzít sebou více jídla. Máma zavařovala smažené řízky do sklenic několik dní. Nechyběla ani kompletní výbava na pečení, takže odpoledne jsme mívali ke svačině i domácí bábovku (dělanou na pánvičce – ano, opravdu to jde). Pro nás s bráchou opět skvělá dovolená. Táta se sice v karavanu už nevešel do postele (byly tam jen tři), takže musel spát na zemi, ale tvrdil, že mu to nevadí. Zato máma neskrývala své touhy po tom, jet někdy na dovolenou, na kterou nebude muset balit dvě děti, manžela, sebe a k tomu ještě chystat kompletní zásobu jídla pro celou rodinu.

Rok 1997

Ubytování: prostorný stan cestovní kanceláře s vybavenou kuchyňkou

Datum: 9. 7. 1997, večer

Místo: Vodice, kemp Imperial

Dovolená Chorvatsko – r. 1997

Mámě se téměř plní sen. S bráchou už si sbalíme sami. Jedeme busem, takže je zde i omezení na množství věcí a jídla, které si každý může vzít sebou. Naši si slastně užívají dvou dnů dovolené navíc (už nemusí první den trávit hledáním vhodného místa ke kempování, vše stavět a poslední den pak pečlivě balit, abychom se „vešli“ i zpátky). S bráchou jsme si udělali kamarády už po cestě v buse, takže noční útěky na nejbližší diskotéky jsou hromadného ražení. Stejně jako následné zarachy, když to prasklo.

Rok 1999

Ubytování: apartmány Paško

Datum: 20. 7. 1999

Místo: Primošten

Dovolená v r. 1999 – Apartmány Paško, Primošten

S bráchou jsme jen krůček od toho dostat řidičák a jsme konečně na dovolené sami – tedy skoro. Máme svůj vlastní pokoj. Rodiče asi tuší, že nebude dlouho trvat a společnému týdnu u moře bude konec, a tak se vytáhli. Apartmán je prostorný se dvěma ložnicemi a obývacím pokojem s kuchyní. Nutno dodat, že vlastní koupelna je vlastní koupelna. Máma už není přilepená k plotně – párkrát jsme byli i na večeři v místních restauracích. Všichni si upravujeme představu o tom, jak by měla vypadat dovolená – takto!

Rok 2011

Ubytování: resort Centinera***

Datum: 11. 8. 2011

Místo: Pula-Banjole, Istrie

Dovolená v r. 2011 – Resort Centinera, Pula-Banjole

Karta se obrátila. Bláznivých a dlouhých prázdnin plných cestování jsme si s bráchou a kamarády na vysokých školách užili až až. Pár let v zaměstnání sice přineslo více peněz než studentské brigády, ale zase méně času. Člověk tak více váží, s kým ho strávit. Měli jsme jasno. Tentokrát bereme na dovolenou rodiče my. Máma byla nadšením bez sebe. Zvlášť potom, co zjistila, že budeme mít plnou penzi, takže kuchyň týden ani neuvidí ani neucítí. Táta si šel koupit novou košili a kraťase, aby prý nám nedělal ostudu. Na konci týdne byli naši tak nadšení, že si slíbili, že když to jen trochu půjde, budou už jezdit jen na takovéto bezstarostné dovolené se vším všudy!

PS: S manželem jsme si letos pořídili velký stan. Shodli jsme se, že je jen na túry. Doufám, že to tak zůstane a ne, že se přistihneme na počátku opakujícího se cyklu dovolených pod stanem… no, alespoň jsou ty nové kvalitnější… kdyby náhodou ;-)